Ten úsměv. Ten grin.
I tohle může spustit otravu vlastní lodí. Je samozřejmě krásné, cestovat vesmírem s výsměchem na přídi, ale je to taky docela k vzteku. Moje loď se mi (pochopitelně nejen kvůli tomu) definitivně odcizila. Pilotáž je tu mnohem víc, než jen posadit se za knipl nebo do admirálského křesla — capsuleer se na lodní systémy napojuje přímo skrze nervový interface. Pak se mi divte, že mám na ty tuny železa kolem sebe i nějaké estetické nároky. Moje cesta za vysněnou objevitelskou galérou najednou nabírá trnitější, ale o to zajímavější trasu: povede nejspíš k sousedním národům. Záminek k nakupování učebnic není nikdy dost..
Žádné komentáře:
Okomentovat