Ne! Raději knihu..

Černá ovce

Nepřestává mě udivovat míra, s jakou na korporačním kanálu (ještě pořád Cailleská univerzita, ale léčím se) rotují otázky "jak mám nakonfigurovat loď X" a odpovědi "u X je to správně takhle".

Správně?

Je jistě moudré naslouchat zkušenějším, ale naslouchat nerovná se slepě následovat. Jenom okopírovat konfigurace je zavádějící: sázím na to, že loď je potřeba si důkladně osahat a sžít se s jejími systémy. Rychlost. Tok energie. Warp. Různým lidem sednou různé přístupy, a i když by můj současný (!) fit většinu puristů rozčílil, létá se mi s ním výborně. Co na tom, že v přímém konfliktu nejspíš dostanu do držky — to je lekce, které se nedá vyhnout. Ale budu z ní podstatně moudřejší, než pilot instantního Havrana, ze kterého nezná / mu nezbyl ani šroubek.

Yulai

z5

Čím víc se věci mění, tím víc zůstavají stejný, říká Snake Plissken. Já říkám, že vrátit se po zhruba půlroční absenci do EVE znamená zvykat si na něco málo změn, co přišly s posledním rozšířením, a rozpomínat se na zavedené rituály.

Zároveň mi odstup několika měsíců pomáhá přehodnocovat taktiku a zkoušet nové možnosti; s diskutabilním úspěchem, ale je to vesměs poučná zábava systémem pokus/omyl.

A konečně jsem našel ideální podkres pro chvíle, kdy se původní soundtrack oposlouchá: planetární mixtape od NASA! Dobarvuje, ale neruší. Elektromagnetické otisky Saturnů a Jupiterů se najednou stávají vrněním planet jako Diaderi, na jejichž oběžné dráze plivu sondy a nechávám se napínat tónem scanneru. Škoda, že nějaká podobná hudba sfér nejde ve hře lovit doopravdy — dostál bych tak svému příjmení.