Ekvilibrium

Protože už umím porcovat zbytky vesmírných korábů, a protože už zvládám základy astrometrie, tak se pídím po všelijakých podivnostech a lezu, kam nemám. Placid má paradoxně přes svoje jméno pověst turbulentní oblasti, do které když se někdo pokouší zavést mír & pořádek, vykoleduje si průšvih.

Čas od času tu v místním chatu potkáte kryptické vzkazy od pilotů, koordinujících bůhvíco, ale jinak je obloha kovově modrá a provoz na branách do lowsecu mírný. Radši nevědět, co se mele na jejich opačné straně.

“This is no cave.”

Ticho

Galantní Galenťan leží v knihách a pilně studuje:

Spatial Awareness V
7 days, 7 hours, 41, minutes, 50 seconds

1 point bonus to your Perception attribute per skill level.

A tak.

Perspektiva

Amaři mají novou císařovnu, Gallenteánci a Caldarijci posílají odměřené gratulace, Minmataři prskají, že se tím na vztahu někdejších otroků a jejich otrokářů nic nemění. Vášně smýkají Galaxií od Fontány po Kobaltový lem a já se poprvé pustil soustavami podél lowsecu. Solidní zkouška nervů! Choulit se za plášt vyztužený wolframem je ochrana striktně iluzorní a každý další skok vyprovází chmury, co za nebezpečí číhá na druhé straně. Konečně potkávám hráče, kteří se vracejí se šrámy ze skutečného konfliktu, ale jejich do kapslí stažené ocasy jsou jen špičkou ledovce; tam venku už Divoký západ dávno přetransformoval do zákopových válek post-galaktického věku.

Když je čas, procházím databáze lodí, diskuze o pro a proti toho a onoho osazení moduly, čtu o rozvoji galaktické společnosti [.pdf] a jde mi z toho hlava kolem. Tohle hraní si na futuristickou civilizaci je svůdná vábnička a možná právě proto jsem do hry nakonec zase spadnul: substituce za nenaplnění kosmickýho věku, kam moje generace nakoukla jen skrze dozvuky remkovský propagandy a potom šmitec. Až dostaneme Ambulation, už nás od monitorů nevykopete.

Domov je tam, kde je motor

Jakkoli zůstává vesmír EVE prošpikovaný bránami & hyperlinky & bookmarky a doopravdy se v něm ztratit je skoro nemožné, pocitu totální dezorientace se nový pilot nevyhne. Od žánrové konkurence bývá zvyklý, že existuje něco jako domovská oblast, bezpečné místo, odkud lze podnikat výpravy do divočiny. Jenže tady se skutečná divočina rozkládá v neoznačených soustavách daleko za humny a domov, ten máte přímo před čumákem — svou loď. Tři skoky sem kvůli misi, pět skoků tam pro nákup a startovní pozice se stává vzdálenou, nepotřebnou vzpomínkou.

Jasně, korporace mají základny a impéria svá centra moci, jenže: stejně jako kosmický prostor nezná "nahoře" a "dole", tak je hře putna, jak moc jsou vám blízká mračna prachu a plynu v Sinq Laison, a jestli jste si zamilovali východ mateřské hvězdy zpoza planety, u které vás tolik bavilo louskat tutorial. Pokud tu plánujete něco zažít, nesmíte se bát vykořenit.

“Never mind the manoeuvres, just go straight at 'em.”

Jsem Neporazitelný ničitel všehomíra™.

Hvězdy se třesou, obloha sténá!

Sundal jsem první velkou loď, caldarijský Caracal, osazený něčím, co za sebou nechávalo stopu jasnější bolidu a každých deset vteřin mi to rozkolísalo můstek jako vlnobití. Není divu, tyhle bestie mají pět raketometných pozic a k nim příslušící bonusy. Skočil mi do zad v závěru mise, kde cílem bylo vymazat z éteru nepřátelskou rušičku.

To už mám novou kocábku, slibovaný Vexor, křtěný Exupéry. Oproti fregatám pochopitelně šnek, ale moje odhodlání z něj udělat Millennium Falcon jen tak někdo nezhatí. V tomhle je EVE nádherná: je na pilotovi, čím osadí svou loď a jestli z ní chce mít radši obrněnou pevnost nebo mazanou štiku, co zmizí z radaru dřív, než stačíš jejím směrem poslat varovný výstřel. Jednotlivé modely mají pochopitelně své předem dané role, ale právě ty lze chytrými úpravami nasměrovat do překvapivých vod.

A já plavu proti proudu, protože chci odolnou a soběstačnou, ale zároveň rychlou a pohotovou bečku. Tenhle design jsem si prostě zamiloval.

Takže se (za akurátního podkresu) řežeme s nepřátelským křižníkem a moje railguny pomalu prokusují jeho obranu, zatímco doprovodná letka zevluje na opačné straně sektoru, kam jsem caldarijské stíhače s drzostí sobě vlastní předtím odlákal. Exupéry byl rychlejší, než čekali. Když vyřídím Caracal, ani nestihnou zakvičet strachy. Na domovskou stanici vezu dva tucty psích známek.

Bojím se, kdo první mi sestřelí hřebínek.

Mezičas

Tuhle se u stanice kočkovali dva hráči, byl to takovej tichej kosmickej balet. Torpédo sem, raketa tam, a všude kolem hemžení drones. Já se dál kočkuju s piráty, tentokrát ale přímo v žoldu federálního loďstva. Služba pro vojáčky garantuje přístup k elitním lodím, ale to je běh na sakra dlouhou trať (co není..), takže jen tak bezcílně škudlím peníze & nechávám Lomaxe studovat pilotáž nákladních lodí — rád bych se alespoň na základní úrovni zorientoval v minerálech a jejich zpracování, na kterém stojí a padá veškerá výroba. A když mě omrzí pobíjení much,

letím vyřizovat melouchy pro PR oddělení. Odlifrovat bezdomovce ze základny, kde se chystá armádní sláva? Není problém, dezinfekci nákladového prostoru si nechám proplatit.

A jako největší jeliman jsem před něco málo minutami vyhodil padesát klacků za laser, co by ho Isolda utáhla jen v případě, že bych odpojil polovinu lodních systémů. Nepozornost stojí peníze.