Píchačky

Jo, kde jsou ty měsíce ledovýho klidu a bezpečí. Dostal jsem několikrát napráskáno, abych se poučil, že drzost tu má svoje meze. Exupéry to zatím vždycky přežila, ale naposledy už vážně o fous: rakety za ocasem a nabíhající warp, vyždímaný z posledního škytnutí kapacitoru. Experimentoval jsem s tanky, tj. způsoby obrany (štíty / pancéřování / aktivní / pasivní) a mám snad i jasno v tom, jakou tanking philosophy přijmout za vlastní. A už pro ty účely cílím na T2 loď. Co mi dřív přišlo jako luxus teď absolutně nedostačuje.

Kapitalismus v praxi, původní hodnoty jsou konstantně rozprašovány těmi novými a výkonnějšími; promrhal jsem dřív závratné dva miliony a za další půl hodiny měl zpátky dvojnásobek. Popelařina je lukrativní byznys a dá se ideálně skloubit s létáním misí za spřátelené frakce. Baterie vlečných paprsků a sběračů systematicky překračuje plán a v plném zápřahu je na její prokusování se šrotem rozkošný pohled. Skoro mám chuť otevřít si tu Sběrné suroviny.

Komu by snad ale nevonělo starat se o vesmírné smetí, vždycky může zůstat viset na stanici a plýtvat svůj čas na obyčejné vykupování levného vybavení a jeho následné přetavení do minerálů. Ty vám vynesou jmění vždycky, jen to chce zmapovat si ceny v dostupných regionech a mít ty tuny nákladu případně čím vozit. Ostatně samotná kariéra kosmického truckera má něco do sebe a ti zkušení se váží zlatem, respektive tritanovými ingoty.

Ekonomický koloběh EVE je kouzelný a v praxi zároveň návykovější a tím pádem i strašidelnější, než klasický grind. Můžete si klepat na čelo a ptát se, proč hrát hru, která tolik kopíruje každodenní starosti (a pro mnohé zůčastněné už je spíš regulérním zaměstnáním) — jenže v rámci každodenních starostí málokdy nasednete do kosmické lodi o velikosti sídliště a vydáte se vstříc hvězdnému obzoru.