Perspektiva

Amaři mají novou císařovnu, Gallenteánci a Caldarijci posílají odměřené gratulace, Minmataři prskají, že se tím na vztahu někdejších otroků a jejich otrokářů nic nemění. Vášně smýkají Galaxií od Fontány po Kobaltový lem a já se poprvé pustil soustavami podél lowsecu. Solidní zkouška nervů! Choulit se za plášt vyztužený wolframem je ochrana striktně iluzorní a každý další skok vyprovází chmury, co za nebezpečí číhá na druhé straně. Konečně potkávám hráče, kteří se vracejí se šrámy ze skutečného konfliktu, ale jejich do kapslí stažené ocasy jsou jen špičkou ledovce; tam venku už Divoký západ dávno přetransformoval do zákopových válek post-galaktického věku.

Když je čas, procházím databáze lodí, diskuze o pro a proti toho a onoho osazení moduly, čtu o rozvoji galaktické společnosti [.pdf] a jde mi z toho hlava kolem. Tohle hraní si na futuristickou civilizaci je svůdná vábnička a možná právě proto jsem do hry nakonec zase spadnul: substituce za nenaplnění kosmickýho věku, kam moje generace nakoukla jen skrze dozvuky remkovský propagandy a potom šmitec. Až dostaneme Ambulation, už nás od monitorů nevykopete.