Jsem Neporazitelný ničitel všehomíra™.
Hvězdy se třesou, obloha sténá!
Sundal jsem první velkou loď, caldarijský Caracal, osazený něčím, co za sebou nechávalo stopu jasnější bolidu a každých deset vteřin mi to rozkolísalo můstek jako vlnobití. Není divu, tyhle bestie mají pět raketometných pozic a k nim příslušící bonusy. Skočil mi do zad v závěru mise, kde cílem bylo vymazat z éteru nepřátelskou rušičku.
To už mám novou kocábku, slibovaný Vexor, křtěný Exupéry. Oproti fregatám pochopitelně šnek, ale moje odhodlání z něj udělat Millennium Falcon jen tak někdo nezhatí. V tomhle je EVE nádherná: je na pilotovi, čím osadí svou loď a jestli z ní chce mít radši obrněnou pevnost nebo mazanou štiku, co zmizí z radaru dřív, než stačíš jejím směrem poslat varovný výstřel. Jednotlivé modely mají pochopitelně své předem dané role, ale právě ty lze chytrými úpravami nasměrovat do překvapivých vod.
A já plavu proti proudu, protože chci odolnou a soběstačnou, ale zároveň rychlou a pohotovou bečku. Tenhle design jsem si prostě zamiloval.
Takže se (za akurátního podkresu) řežeme s nepřátelským křižníkem a moje railguny pomalu prokusují jeho obranu, zatímco doprovodná letka zevluje na opačné straně sektoru, kam jsem caldarijské stíhače s drzostí sobě vlastní předtím odlákal. Exupéry byl rychlejší, než čekali. Když vyřídím Caracal, ani nestihnou zakvičet strachy. Na domovskou stanici vezu dva tucty psích známek.


2 komentáře:
Já jen píšu, aby věděl, že to tady někdo čte.
Pěkné čtení :)
Okomentovat